S blížícím se jarním obdobím se pojí řada specifik či symbolů. Jaro evokuje počátek nové životní etapy. Příroda se otřepává z dlouhé, mrazivé zimy, sněhovou pokrývku střídá čerstvá zeleň a první květiny, které se ze zelené pokrývky tyčí, opět po roce přičichají ke slunci. Zvěři nastává plodné období. Napříč lesními porosty, lukami i lidskými obydlími zní kvikot a bědování mláďat všeho druhu. Lidé se opět usmívají. 

Velikonoce jsou za rohem; období jarního vyvrcholení. Světem se nese veselá hudba a ulice připomínají bezednou paletu těch nejvytříbenějších barev; žlutá, červená, zelená, modrá, oranžová, fialová zdobí fáborky, pentle i ručně malované velikonoční kraslice. Lidé hodují, tančí, veselí se; nezapomínají ani na řádný pitný režim. Proudem teče dobré víno, sem tam z demižónu ukápne i domácí pálenka. Na jarním slunci se třpytí sklenice po hrdla naplněné zelenou tekutinou a obláčkově bílou pěnou. I štamgasti se naladili na jaro; zlatavou životní lásku na pár dnů oblékli do zeleného kabátu. 

Pivo zelené barvy je globálně spojováno s bujarými oslavami Dne svatého Patrika. Podoba svátku tak, jak ji známe dnes, má ovšem s jeho prapočátky společného jen málo. Oslavy na Patrikovu počest měly premiéru okolo pátého století; zelené pivo do snůšky symbolů svátku přibylo až během století dvacátého. 

Historie St. Patrick’s Day

Transparenty s nápisy St. Patrick’s Day (Den svatého Patrika) každoročně vstupují do ulic 17. března. Aktuálně se jedná o tradici světového charakteru. Prodejci se těší markantnímu nárůstu tržeb, hospodští prodlužují otevírací dobu a zelené barvivo objednávají ve velkém, zatímco branďáci pilují marketingovou strategii téměř rok dopředu. Velké zelené šílenství, jehož nespoutané nátuře odolá jen hrstka vyvolených. 

Legenda praví, že nesl jméno Maewyn Succat. Na svět přišel okolo pátého století našeho letopočtu. Byl římského původu. Ještě jako dítě byl zajat do otroctví a léta sloužil na území dnešního Irska. Není známo, zda utekl, nebo byl ze zajetí propuštěn; po nějaké době se ale vrátil zpět do místa, kde byl zneužíván a tělesně a duševně ponižován, aby zde šířil víru. Celá ta hrůzná zkušenost z mládí ho nejen v mysli zocelila a dovedla až před brány kláštera; stal se knězem a převzal jméno Patricius (Patrick). Kmenům Druidů kázal o křesťanství a víru se mu postupně podařilo vmísit do žil velkého procenta obyvatel. Uběhla staletí od jeho smrti. V roce 1631 církev ustanovila 17. březen coby den hodování a uctívání památky Svatého Patrika i přesto, že se jedná o období 40denního velikonočního půstu, který je pro katolickou církev stěžejní předzvěstí velikonočních svátků. 

Dnešní podoba svátku se k životu začala zvolna probouzet na počátku 18. století. Americká metropole New York hostila vůbec první slavnostní průvod v roce 1762. Původní barvou symbolickou pro tento svátek byla modrá. To se změnilo až s nepokoji okolo Irského povstání 1798; skupina irských radikálů tehdy vedla válku proti britské nadvládě. Britská vojska nosila červenou a Irové zpívající tóniny písně “The Wearing of Green” svému národu přisoudili zelenou; která se přenesla i do Patrikovy symboliky. 

Zelené pivo vymyslel Američan

A byla to chemická bomba; doslova. V ten večer se v jednom klubu v Bronxu v New Yorku konala akce při příležitosti St. Patrick’s Day. Jedním z hostů byl profesí soudní lékař Thomas Hayes Curtin, který nepřišel jen náhodou; v rukávu schovával něco dosud nevídaného. Servíroval zeleně obarvené pivo. Pár dnů poté vyšel v deníku Evening Independent sloupek; 

Everything possible was green or decorated with that color and all through the banquet Irish songs were sung and green beer was served. No, it wasn’t a green glass, but real beer in regular colorless glass, but the amber hue was gone from the brew and a deep green was there instead. [. . .] All the doctor would tell inquisitive people was that the effect is brought about by one drop of wash blue in a certain quantity of the beer. / Evening Independent, 26. března 1914

Vše okolo bylo zbarvené do zelena a to, co ne, bylo doplňky té barvy alespoň ozdobeno. Hodovalo se, pěly irské písně a servírovalo zelené pivo; ne v zelené sklenici, nýbrž opravdové pivo v regulérní čiré sklenici. Zmizel ale počestný jantarový odstín a místo něj se objevil smaragdově zelený. [. . .] Ten doktor všem zvědavcům objasnil, že to způsobilo pár kapek prostředku na bělení prádla. 

Obal hlásal “wash blue”. Jednalo se o prášek s příměsí železa a barviv. Používal se především na rozjasnění bílého, nošením a neustálým praním zašlého prádla. 

Tady se nám historie rozchází. Nechvalně známou recepturu doktora Curtina šířily snad všechny světové deníky, washingtonský The Spokane Press ale zmínku o zeleném pivu zasadil už do roku 1910. Číslo, které v tisku vyšlo v den oslav St. Patrick’s Day toho roku, neslo na první straně titulek “Green Beer. Be Jabbers!” (Zelené pivo. Rozhlašte to kolem!). Sloupek, který následoval, hlásal; 

[. . .] This First avenue bar has been dispensing green beer all day and though several patriotic Irishmen have lingered long at the top to prevent any A. P. A. visitors imbibing the sacred fluid, the supply is still holding out strong. It is a regular beer, apparently it has not been colored locally, it tastes like beer and looks like paint, or rather like the deep green waves in mid-ocean with the sun striking them through. Nobody but the bartender knows how it happened, and he won’t tell, but all day he has been drawing from one of the regular faucets green beer, and nobody has seen him dump in any arsenic, though he has had to tap several Hiberian kegs during the rush. / The Spokane Press, 17. března 1910

[. . .] Jeden bar na téhle ulici celý den vydával zelené pivo. I přes přítomnost patriotické skupinky Irů, kteří dohlíželi na to, aby z té posvátné tekutiny neupíjeli žádní zhýralí Američané, zásob je pořád dost. Je to obyčejné pivo, zřejmě nebylo obarveno přímo tady. Chutná jako pivo a připomíná barvu na malování; nebo spíš ty sytě zelené vlny uprostřed oceánu, které skrz naskrz prosvětluje slunce. Jen barman ví, jak k tomu zbarvení došlo; a nikomu to neřekne. To zelené pivo čepuje z jedné pípy a nikdo ho za celý den neviděl do něj přihodit žádný arsen ani nic podobného. Pár sudů ležáku ale v tom frmolu narazit musel. 

Češi ho pijí na Velikonoce

Svatý Patrik u nás moc nefrčí. Větší města každoročně pořádají spousty akcí zahalených do zelené barvy, kde proudem teče mimo jiné zelené pivo; jde ale spíše o pastvu pro marketing a turisty nežli srdečné dodržování tradice. Češi svůj St. Patrick’s Day slaví na Zelený čtvrtek. 

Mimo snůšku zvyků a obyčejů, jež se pojí se Zeleným čtvrtkem, je ve hře (překvapivě) zelená barva. Lidé nutně nemusí do zelena sladit celý šatník. Klade se ovšem důraz na pestrou, pokud možno zelenou stravu během celého dne. Oblíbenými pokrmy jsou špenát, těstoviny s bylinkovým pestem, salát z čerstvých listů nebo hrášková polévka. Zkrátka čím zelenější jídelníček, tím zdravější duch! 

Řada pivovarů na Zelený čtvrtek vaří velikonoční speciál. Bezmála dvacetiletou tradici vaření zeleného piva drží české Starobrno; svou třináctku obarvenou na zeleno štamgastům každoročně představují právě na Zelený čtvrtek. K dosažení toho správného odstínu využívají výluh z bylin. Plzeňský prazdroj je naopak výslovně proti tomuto trendu. Namísto barvení piva oprašuje staletou recepturu Popelečního Benedictu; kde chuti dodává kouzlo slad načichnutý kouřem z dubového dřeva. 

Na zelenou letos vsadil i benešovský Ferdinand. Před Velikonocemi na veřejnost vypustí zelenáče, o kterém nám něco málo nastínil vrchní sládek Jaroslav Lebeda. 

“The First Green Beer Was Made With Laundry Whitener,” Smithsonian Magazine
“Green Beer? The history of an American St. Patricks Day tradition,” Windermere Brewing Company
“St. Patrick’s Day and the True Story of Saint Patrick,” Time

13/01/2024