Pivovar Ferdinand disponuje jednou z mála humnových sladoven na světě. Humna před světem ukrývají staletí starou tradici výroby piva, která postupem času, především kvůli růstu trendu globalizace a digitalizace, vymírá. Produkce humnového sladu je náročná. Po stránce energetické, časové i finanční. Výrobě vévodí lidská ruka a stroje jí vypomáhají jen minimálně. 

Benešovská Humnová sladovna si od dob svého fungování prošla nelehkými zkouškami. Historie Pivovaru je dlouhá, nicméně já se zaměřím na období okolo příchodu nového milénia. V roce 2001 u Ferdinanda začínal sladmistr David Mareš, kterého jsem měla tu čest zpovídat ve věci chodu na Humnové sladovně. Oslovila jsem ho tedy znovu. Zajímala mne mimo jiné novodobá historie Ferdinanda v čele s německou sladovnou Weyermann, která, dle slov Mareše, benešovský pivovar uloupila hrobníkovi z lopaty. 

Ferdinand prošel krizí

Přišla krize a rázem nebylo z čeho brát. Zaměstnanci nedostávali zaplaceno a produkce na humnech stála – nebylo za co nakoupit ječmen. V prostorách renomovaného pivovaru zavládl strach, prázdnotou zela humna i pokladna. Jednou ze záchranných akcí měla být spolupráce s obchodními řetězci. Pivovar měl do supermarketu dodávat pivo, mělo to ovšem jeden háček. Pivo se prodávalo pod cenou, aby si ho mohla dovolit co nejširší skupina kupujících. Ferdinand věřil, že se to poddá. Obchod se zaběhne a mince se otočí na dobrou stranu. To vše ovšem nestalo, a spolupráci byl šmytec. 

Moudrům pana Mareše jsem naslouchala v kanceláři jeho kolegy. Ve vedlejší místnosti hučely stroje. Pan Hašek nejprve netečně seděl u stolu a věnoval se papírování. Při výčtu krizového období, kterým si Ferdinand v minulosti prošel, se ovšem rázem vmísil do debaty. V pivovaru pracuje už přes třicet let. 

To byly strašný časy. Já si to všechno pamatuju. Vařilo se podřadný pivo za malý peníze, aby to lidi kupovali, jo, a stejně nám to k ničemu nebylo. Rozumějte, na každé lahvi jsme byli ztratní. / Josef Hašek, vedoucí stáčírny sudů 

Snaha majitelů benešovský skvost z dob arcivévody udržet při životě, byla obrovská. Leč okolnosti pivu moc nadějí nedávaly, vedení o národní poklad nepřestalo bojovat. Nová naděje na sebe nenechala dlouho čekat. A prozradím, že tentokrát to vyšlo! Přeci jen to vyprávění bylo zatím dosti pochmurné, a to nemůžu dopustit. 

Pomocnou ruku podali Češi i Němci

Záchranné lano Ferdinandově sladovně hodila sladovna v Náměšti na Hané. Začala v Benešově vyrábět slad tzv. ve mzdě. V praxi to znamenalo následující; z Hané si přivezli vlastní sladovnický ječmen a na humnech v Benešově z něj vyrobili slad, který poté putoval za kupujícími po celých Čechách. O to se zasloužil přítel pana Mareše, Radislav Řehák. Ferdinand byl zpátky ve hře. Prodělečnou dobu střídala výdělečná. Zaměstnanci už do práce nechodili zadarmo a na humnech se opět začal probouzet život. 

Lidi byli srdcaři. I když vedení nemělo na zaplacení ječmene, natožpak výplat, lidi se na to nevykašlali. Do práce chodili furt. Měli to tu rádi a nechtěli, aby se to zavřelo. Stát se to dneska, nemáme šanci. Od lidí dneska člověk nemůže čekat nic navíc. / David Mareš, sladmistr

Kotouč záchranného lana se odvíjel i nadále. V roce 2008 začal Pivovar Ferdinand úzce spolupracovat s mezinárodně uznávanou sladovnou Weyermann. Malý krok pro lidstvo, sedmimílový skok pro českého Ferdinanda. 

O Weyermannovi

Podnik Weyermann je ryze německá sladovna sídlící v Bamberku. Je absolutní špičkou ve výrobě a distribuci sladu, má v rukávu jen ty nejvyšší karty krom jedné – humnového sladu.

Opět tomu dalo vítr do plachet přátelství. V třeboňském pivovaru na pozici sládka už tehdy pracoval Jaromír Čeleda. S panem Marešem se dobře znal. Pivovar v Třeboni byl v holportu s německým Weyermannem – dostali od nich za úkol v Česku sehnat tradiční humnovou sladovnu, která by Němcům slad dodávala. Nu, a shodou okolností panu Čeledovi na mysl stanulo jméno starého kamaráda. A že to skutečně byla shoda náhod. Dnes v Česku najdeme okolo patnácti humnových sladoven, před cirka dvaceti lety jich tady ale fungoval dvojnásobek. Vedení podniku, Sabine a Thomas Kraus Weyermannovi se přijelo na tu českou nádheru podívat osobně. Při pohledu na prostory Pivovaru v Benešově, které pamatují snad celé pokolení našich pradědů, stanuli úžasem. A tak bylo vysladováno. 

Spolupráce s Weyermannem

V současnosti Ferdinand Němcům pravidelně dodává humnový slad světlého plzeňského typu. Od Weyermannů si přijedou pro volně ložený slad (rozuměj, v Benešově jim pár tisíc kilo spustí rovnou na korbu auta), v domovské sladovně si ho očistí a sami napytlují. Skrze komplexní logistickou síť, které benešovský podnik nesahá ani po hladinku, Weyermann Ferdinandův slad distribuuje do celého světa. Hlavními odběrateli jsou Američané spolu s Kanaďany, Španělé a Izraelci. Ano, benešovský Ferdinand se pyšní certifikátem pro výrobu kosher sladu. 

Spolupráce je vzájemná. Ferdinand z Bamberku odebírá řadu speciálních sladů. V Benešově na jejich výrobu nejsou prostředky, zatímco Němci jsou jejich produkcí vyhlášeni – a to se vyplatí! Speciály pak putují do partnerských minipivovarů napříč Českem, které je od Ferdinanda nakupují. Majitel benešovského pivovaru Petr Dařílek s oblibou říká, že je to u Ferdinanda vlastně taková sámoška.