O životě piva

Pivo pijí z panáku nebo z boty. Jaké tradice pivaři ve světě dodržují?

Sabina Konvičková 

Dění za hranicemi normálu je terno. Ať už jde o cokoliv. Věci, které nezapadají do všednosti našich dnů a naopak v nás v mžiku dokážou vyvolat pocit, že je něco jinak, jsou jakousi vzpruhou jinak stereotypního bytí. Bizár je zkrátka vítaný společník. Společník, kterého k životu potřebujeme, leč si to často nechceme připustit. 

A já na nás v tomto ohledu myslím. Na náš všechny. Neopouštím přitom onu pivní stezku, kterou jsme pár článků zpět společně začali štrádovat. Psaní článku, který vypráví o perličkách z pivního světa, mě nesmírně bavilo. Nebylo to jako kompozice univerzitní práce, jíž navíc předchází hodiny ukrutných rešerší, která musí působit profesionálně a v čtenáři vzbuzovat směsici emocí rozlícenou jako hladina oceánu pouhé vteřiny před bouří. Minimálně britští profesoři to vyžadují. Člověk si něco musí načíst, než sám začne skládat slova do vět. Tohle ale bylo jiné. Usměvavé. Až lehkomyslné, což je v případě tohoto typu obsahu naprosto v pořádku, místy přímo žádané. 

Když jsem si lámala hlavu nad tím, o čem napíšu, bleskl mi hlavou nejen zmíněný “perličkový” článek, ale také žebříček těch nejbizarnějších pivních speciálů, který jsem pustila do světa v únoru. ‘Vždyť to bylo vlastně fajn, tak proč nenavázat,’ usoudila jsem. Venku se už stmívalo. V lednici na mě čekalo jedno orosené, což se skvěle hodilo. Spolu s prvním douškem jsem v hlavě začala lovit nápady, o čem ten další žebříček, seznam nebo list, chcete-li, vlastně bude. A vyšel mi bizár. Prvně jsem to chtěla pojmout dosti jednoznačně – desítka nejbizarnějších pivních tradic z celého světa nebo tak něco. Pak mi ale docvaklo, že touto cestou to nepůjde. Kulturní rozmanitost napříč světadíly je kolosální. Na co u protinožců pohlížejí s odporem, je u nás náplní všedních dnů. Co Američané neznají, Indové milují. ‘Ale jak z toho ven,’ dumala jsem. Rozhodla jsem se nakonec pro neutrální postoj. V článku vyprávím o osobitých pivních zvyklostech ze světa, které různé kultury mohou, či nemusí brát jako bizarní. 

Jo, a ještě jedna věc. Přední světové deníky jako Times of India či USA Today zařadily jisté zvyklosti praktikované “u piva” v Česku na své seznamy. Překvapilo mě to, a vlastně docela příjemně. Tak vzhůru do toho! 

Opojení zevnitř i zvenčí

A v Česku rovnou zůstaňme. O pivních lázních coby způsobu relaxace s přáteli či drahou polovičkou jste jistě zaslechli. Vtip je v tom, že pivo během procedur nejen popíjíte, ale především se v něm doslova koupete. U Čechů poměrně oblíbená aktivita. To mě při pohledu na světové pivní žebříčky, kde Češi berou prim, nepřekvapilo. Udivila mě jiná věc. Pivní lázně nejsou příliš profláknutou věcí a Česko je jednou z mála zemí, kde tento trend lidé praktikují poměrně pravidelně (rozuměj, v pivních kádích si Češi lebedí často, mnohem častěji se jím ale prolévají zevnitř). 

“Oči!” a “do kříže ne!” 

Ještě jednu hezky českou zvyklost si dáme. Bylo pro mne novinkou, že ji sdílíme spolu s Němci či severskými Švédy. Rituál ťukání si půllitry, které obratnou rukou číšníka přistanou na stole, bereme my, Češi, automaticky. Je otázkou několika vteřin, proces je to ale pořádný. Pozvednout číše, kolektivně si ťuknout se všemi u stolu, přitom se každému podívat do očí a nikdy, opakuji, nikdy nejít rukama do kříže. Zlaté pravidlo. Ptáte se proč? Prostě proto. 

Bota místo půllitru

Přesuneme se na východ. Slované jsou v nitru duše bratři, nehledě na to, zda se jedná o ty západní, nebo východní. Únos nevěsty je tradicí u nás i například na Ukrajině. Ukrajinci ale míří o něco výš. Během svatebních oslav tam probíhá hra; kdo se jako první zmocní nevěstina střevíčku, má právo veta rozhodnout o osudu kohokoliv ze svatebčanů – určený se musí napít z nevěstiny boty. Bohužel, pro dotyčného spíše bohudík, jsou boty čím dál tím častěji nahrazovány běžnými sklenicemi. 

Bez brčka to nepůjde

Česká mládež často kombinuje pití alkoholu s brčky. Alkohol se tak rychleji dostane do hlavy a pro opití ho není potřeba tolik; ‘it’s called financial responsibility!’ (v češtině ‘tomu se říká finanční zodpovědnost!’). Tento trend zakořenil ve starověké Mezopotámii. Vyšší vrstva tam pivo popíjela brčky ze zlata, aby jim spolu s lahodným mokem do úst nepronikly “cucky” vzniklé kvašením. A brčko se uchovalo dodnes. Kmeny žijící v srdci afrických savan a stepí dle tradice sedávají okolo velkých barelů a lahodný mok popíjejí dlouhatánskými brčky, přičemž rozjímají nad tím, co se během dne událo nebo co je naopak čeká.

Jeden, druhý, třetí,… 

V Peru z hospody po svých zřejmě neodejdete. Pakliže se sejde parta kamarádů u jednoho stolu, začíná kolotoč. Každý zúčastněný vyfasuje panáka, zatím prázdného. První odvážlivec na baru objedná lahev piva a každému panáku dopřeje poctivou hladinku. Společně si všichni připijí, panáka vyprázdní a na řadě je další z kruhu. Opět jde pro lahev, opět rozlévá panáky a pak jej vystřídá třetí do party. Nu, a tak to pokračuje nejméně tak dlouho, dokud každý u stolu do kolektivního opíjení nepřispěje svou lahví zlatavého moku. Tradice má dokonce oficiální termín – Peruvian Beer Circle (v češtině Perský pivní kroužek). 

Nesednu si, děkuji

Taliáni nejen rychle mluví, ale také jednají. V Itálii se delší posezení u piva s přáteli asi moc nenosí. Jako běžný turista to moc nezažijete, alespoň mne se to ještě nepodařilo, jelikož typické maloměstské podniky na růžku ulice bývají oku cizincovu skryty. Italové u piva nevysedávají. Přijou, objednají si, během pití prohodí pár slov s dalšími jedinci u baru a odcházejí stejně rychle, jako přišli. I přesto jsou v daném podniku jako doma – tuto bleskurychlou aktivitu totiž někteří praktikují až třikrát denně. 

Alkohol zapít jedině alkoholem

Pijákům v Nizozemí jedna runda nestačí. V zemi tisíců tulipánů existuje tradice jménem Kopstootje. Jedná se o jakýsi rituál a pokud ho nepokoříte, z hospody vás nepustí. Začíná to panáky místního ginu. Barman pro tyto účely používá sklo ve tvaru kvetoucího poupěte tulipánu. Pijáci dají ruce za záda a postupně z panáků usrkávají. Mají předepsaného i tzv. zapijáka, tedy nápoj, ve své podstatě nealkoholický, kterým dotyčný spláchne chuť alkoholu. V Holandsku zapíjejí pivem. 

Dopustit se ve společnosti faux pas je poměrně snadné. Zvláště pak při cestování světem sem a tam, jelikož každá země má to své. I vycházka “na jedno” se může proměnit v bojový úkol. V Mexiku hážou prázdné lahve od piva po zemi. Španělé vám vedle piva postaví malého panáka (chupito, ale ne to naše počeštěné), toho musíte kopnout jako předkrm. Prázdná sklenice na stole v ruské hospodě je provinění poměrně vysokého stupně, v Asii se naopak nesluší nápoj vypít až do dna. Kdo se v tom má vyznat, viďte?! 

“Strangest drinking traditions from across the world!,” Times of India.
“Strangest Drinking Traditions From Around the World,” Times Now. 
“Bizarre beer-drinking traditions from around the world,” News.

24/04/2024

Mohlo by vás zajímat

O životě piva

Belgie a pivo. Čím se kolébka trendu beer pairing dostala na seznam UNESCO

Belgičané ve středověku pili až litr a půl piva denně. Vodě moc neholdovali, její kvalita v té době byla dosti pochybná. První varny tam vyrostly okolo 3. století našeho letopočtu. Provozu dominovaly ženy. Jejich specialitou bylo pivo ovoněné snůškou nejrůznějšího koření, nechyběl kmín, rozmarýn, šalvěj nebo bobule jalovce. S kvasinkami to tehdy ještě moc neuměli, […]

Sabina Konvičková 
O životě piva

Pivo pijí z panáku nebo z boty. Jaké tradice pivaři ve světě dodržují?

Dění za hranicemi normálu je terno. Ať už jde o cokoliv. Věci, které nezapadají do všednosti našich dnů a naopak v nás v mžiku dokážou vyvolat pocit, že je něco jinak, jsou jakousi vzpruhou jinak stereotypního bytí. Bizár je zkrátka vítaný společník. Společník, kterého k životu potřebujeme, leč si to často nechceme připustit.  A já […]

Sabina Konvičková 
O životě piva

Piva z ječného sladu mají konkurenci. Vyzkoušeli byste ležák z čiroku, rýže či kukuřice?

Prim ve výrobě (nejen) českého piva bere ječný slad, tedy slad ze zrn ječmene. Jeho čistý původ a jen ta nejvytříbenější charakteristika bývají posuzovány odborníky za slovo vzatými; žádný ječmen-chcípálek nemá šanci sítem projít. České pivo je národní poklad. A tak se s ním také nakládá; od píky až po výsledný produkt. V článku o […]

Sabina Konvičková 

Zanechat komentář