Belgičané ve středověku pili až litr a půl piva denně. Vodě moc neholdovali, její kvalita v té době byla dosti pochybná. První varny tam vyrostly okolo 3. století našeho letopočtu. Provozu dominovaly ženy. Jejich specialitou bylo pivo ovoněné snůškou nejrůznějšího koření, nechyběl kmín, rozmarýn, šalvěj nebo bobule jalovce. S kvasinkami to tehdy ještě moc neuměli, postupem času to ale vypilovali a dotáhli až na seznam kulturního dědictví UNESCO. 

Chápete správně, dnes zavítáme do Belgie. Každá země má svá (nejen) pivní specifika a já si říkala, že by z toho mohl být takový menší speciál. Co země, to článek. Náplní nebude historická probírka faktů počínaje pilotním pivovarem v zemi a nejmladším konče, nebojte. Vypíchnu pro vás jen to nejchytlavější, něco na čtení k večernímu pivku. Byla by škoda zakrnět a zůstat jen u toho našeho českého půllitru, no ne? 

Co do výběru piv berou prim

Pár pijáků, kteří berou Belgii jako kolébku pivovarnictví, by se našlo. Traduje se, že patron piva St. Gambrinus je pohřben v Bruselu, v hlavním městě Belgie. Oslavy jeho existence každoročně připadají na 11. dubna. 

Kdo je Svatý Gambrinus?

Řečen pán, král nebo svatý. Gambrinus je v očích mnohých ztělesněním zlatavého moku. Dle jedné z legend strádal pod tíhou neopětované lásky a své utrpení se rozhodl ukončit úpisem ďáblu. Ten mu na bolest pomohl zapomenout a do vínku přidal umění vaření nápoje, který přinášel opojení smyslů všem, kteří se opovážili jím naplnit svá žíznivá hrdla. Zpočátku neměla nahořklá tekutina moc příznivců. S pomocí pekelnou se ale mezi lidmi stala přímo žádanou. 

Domácké varny podél říčních toků v Belgii fungovaly již nedlouho po sklonku doby před Kristem. V těchto prostorách se rodila piva tmavé barvy a výrazného aroma, což způsobila ona směs koření a bylin. V pivu byly usazeniny, nic jako řízený proces kvašení tehdy neexistovalo. Experiment se očividně vydařil – byliny daly pivu desítky, možná stovky příchutí. Belgičtí sládci mají v tomto volnou ruku i dnes. K zákonu o čistotě piva Reinheitsgebot netíhnou a mohou se surovinami nakládat dle uvážení. Jediné mantry, které se drží, je ‘balance in the glass’ – směsice surovin v každé sklenici musí být v harmonii. 

Diverzita těchto rozměrů nemá ve světě konkurenci. Čechy v počtu vypitých půllitrů na hlavu nepředběhnou, ale to, v čem Belgičané první příčku s jistotou berou, jsou rozličnost a všestrannost pivovarnické kultury. 

Víra rozdělila i pivaře

Tohle si možná pamatujete z hodin dějepisu. Pokud ne, lehce vám osvěžím paměť. Během 19. století probíhala ve světě “válka” mezi Katolíky a Protestanty. No, uvozovky asi ani nejsou potřeba. Lidé pod rouškou svého přesvědčení vraždili ty na druhé straně barikády, servítky si nebrali. Tyto spory měly nepříznivý dopad na veškeré aspekty života ve společnosti, včetně ekonomiky, které v té době, především v menších usedlostech vévodilo pivovarnictví. Sládek byl zpravidla i starostou. Pakliže vyznával katolickou víru, Protestanti mu při nejlepším nemohli přijít na jméno, a to stejné platilo v opačném případě. Společnost se tedy rozdělila na dva tábory a namísto jednoho pivovaru fungovaly dva – jeden pro Katolíky, druhý pro Protestanty. 

Sláva chmelu

“Chmel je jen jakési koření piva,” jak s oblibou říká sladmistr Pivovaru Ferdinand. S odborníkem (nejen) na humnový slad, panem Davidem Marešem jsem se v prostorách benešovského pivovaru už párkrát setkala. Vzešel z toho mimo jiné článek o chodu v Humnové sladovně Ferdinand. 

Chmel udržel pivo pitelné, zabránil kysnutí moku. Pomohl uchovat také řadu jeho kvalit. Primárně proto ho Belgičané do piva začali přidávat, prvně to bylo v době okolo prvního tisíciletí. Majitelé pivovarů začali s velkoprodukcí chmelu. Pro jeho pěstování byly potřeba velké plochy, pro úspěšnou sklizeň a následné zpracování poměrně komplexní znalosti, i přesto byla chmelu věnována velká pozornost. Kolébkou byly lány okolo Poperinge. Město je situováno na severozápadě země, nedaleko od pobřeží z jedné strany a hranic s Francií ze strany druhé. Jakmile se přišlo na to, že opravdovou duší piva je slad, produkce chmelu směřovala k úpadku. Dnes se do Belgie převážně dováží. 

Trend beer pairing 

Belgické pivo je delikatesa. Jeho mnohdy neobvyklá chuť spolu s výrazným aroma pijákovi nedovolí vypít ho příliš, má to ale svůj důvod. Belgická piva jsou pro požitkáře. Člověk si je má vychutnat v klidu a příjemném rozpoložení, nejlépe pak v kombinaci s dobrým jídlem. Při degustačním menu ve světě funguje tzv. párování. Jedná se o kombinaci alko, či nealko nápojů, která se k jídlu volí. Většinou se jedná o víno či míchané drinky, v Belgii mají pivo. Beer pairing neboli pivní párování je tamní specialitou. Naprostou třešničkou je beer and chocolate pairing neboli párování piva a čokolády, kdy se dva národní symboly propojí v jediný harmonický prožitek. 

Stěžejní je také sklenice. Každé pivo má vlastní, silně osobitý charakter, který ještě podtrhává sklenice, do které je načepováno. Belgičané si na toto obzvlášť potrpí. 

Součástí UNESCO

Pivo koluje v DNA Belgičanů podobně jako v tom našem, českém. Jeho existence se táhne napříč historií země a spolu s ní se jeho produkce neustále vyvíjí. Pivo a Belgie jsou nerozlučná dvojka, myslí si to všichni. Na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO má pivní kultura v Belgii své místo od roku 2016. 

“Beer culture in Belgium – intangible heritage – Culture Sector – UNESCO,” UNESCO Intangible Cultural Heritage.
“Belgian Beer Culture,” Beer Tourism.
“Gambrinus: Man, Myth, Legend,” American Homebrewers Association.
“What makes Belgian Beer so unique?,” Visit Flanders.

15/06/2024