Kult minipivovarnictví má v Česku poněkud silnou základnu. Pod kůži našich pijáků se dostal dosti obratně a dle mého názoru se z jejich tělního oběhu jen tak nedostane – jestli vůbec někdy. A proč by taky měl? Piva z dílny regionálních pivovarů jsou chutná, svěží a svou hladinku hořkosti si také udržují. Ať už chceme, nebo ne, jsou symbolem nové éry nejen české, ale celosvětové pivovarnické tradice. A měli bychom k nim tak přistupovat. Tím ovšem neříkám, aby se piva, která s námi putují životem již po několik generací, hodila do šuplíku s nápisem “nebrat”. Ba naopak! Tradice v kombinaci s modernou je přece to nejlepší. Krásným příkladem je architektura. Když se člověk prochází městem a vidí budovu ošlehanou časem a vedle ní prosklený věžák o třiceti podlažích, u nějž horoucně tleská skupina lidí, když pán v obleku s úsměvem stříhá stuhu obepínající vchodové dveře, musí mi dát za pravdu – tradiční a moderní pospolu, to je prostě něco. 

Jak jednoho dne prohlásil majitel benešovského Pivovaru Ferdinand Petr Dařílek;

Není nic špatnýho na tom, mít na čepu Plzeň. Je ale hodně blbý mít jenom tu Plzeň. 

Ono na tom fakt něco bude. Dnes žijeme v době, kdy, díky Bohu, máme vše, co ke každodennímu bytí potřebujeme. Vlastně máme ještě mnohem víc. Jak ale víme, ne všude na světě je to tak cukrově růžové jako u nás Evropanů. Jsme zvyklí na obrovský výběr ve všech odvětvích, ať už se jedná o potraviny, kosmetiku, bydlení, auta, zaměstnání, cestování nebo to pivo. Čím větší výběr štamgast na čepu vidí, tím méně je mu onen podnik cizí! Tato poetická vsuvka (kromě toho, že se mi povedla) uhodila hřebíček na hlavičku. Výběr – to je ten magický klíč k úspěchu! 

Jak to vypadá na českém trhu?

To, že Češi berou prim v počtu vypitých půllitrů ročně, už víme. Dle statistik, které každoročně vydává řada evropských institucí jako Eurostat nebo The Brewers of Europe, se Češi spolu s Němci, Poláky, Francouzi, Belgičany nebo Holanďany opakovaně ucházejí o první příčky žebříčků konzumace, exportu i importu lahodného moku. Češi ale míří výš. Umístili se už mezi prvními v počtu pivovarů na jednoho pijáka. 

Na sloupcovém grafu výše můžete vidět, že v roce 2021 bylo v České republice hlášeno 599 pivovarů. V té době mělo Česko asi 10, 5 milionů obyvatel. Jednoduchým výpočtem tak můžeme říci, že na cca 17, 5 tisíc obyvatel připadal jeden pivovar. To je, jakoby každé menší město mělo ten svůj. Počet podniků plynule stoupal a jen jemně ho na počátku roku 2020 zbrzdila koronavirová pandemie. Osobně si myslím, že trend bude stoupat i nadále. To, že by měli Češi s pivem seknout, mi i přes plánované zdražování a zvyšování DPH nepřijde jako pravděpodobné. Raději se oberou o pár koleček salámu k večeři. 

Poměr velkých a malých pivovarů v ČR

Česká pivní scéna je poměrně rozmanitá. Vsadím se, že většina by hádala převahu velkých pivovarů, jelikož minipivovarnický boom u nás propuknul teprve před pár lety. Soudím podle sebe. I já si to myslela, vlastně jsem neměla pochybnosti. Tady záleží, z jakého pohledu se na to člověk dívá. Z těch 599 pivovarů jen necelá padesátka (cca 8 %) spadá do kategorie velkých pivovarů, tedy těch, co vyprodukují na 10 tisíc hektolitrů piva ročně. 92 % podniků v Česku tedy tvoří minipivovary, 97 % veškeré tuzemské produkce ale mají na svědomí velké průmyslové pivovary. Zvláštní. Jaké to má vysvětlení? Celkem prosté. Podniků s ročním výstavem pod 10 tisíc hektolitrů je hodně, konkurovat velkým značkám ale nedovedou. Vždyť jen prapůvodní Plzeňský ležák si připisuje téměř 5 milionů a celá skupina, kde spadají například Kozel, Radegast či Gambrinus, více než 10 milionů hektolitrů. Celorepublikový roční výstav přitom činí 19 milionů. 

“Beer production back to pre-pandemic level – Eurostat,” European Commission
“Czechia: beer breweries 2021,” Statista
“Infografika: Jak vypadá český pivovarnický trh?,” EURACTIV.cz
“Pivovary a minipivovary výstav,” mFox
“Žejdlíkopedie – Vše o pivu… – Největší pivovary v ČR (dle výstavu),” Žejdlík.cz

19/12/2023